O mně

O mně

Tom Odpad, vlastním jménem Tomáš Vít, pochází z malé kovozemědělské vísky Hořice u Blanska.

 Již od útlého dětství byl plachý a ostýchavý až do té míry, že ho sousedé několik let považovali za němého. Ovšem malý Odpad je vyvedl z omylu ujištěním, že je jim po tom hovno.  Poté, co se naučil číst, zažil první zklamání, když příběh o chromém mravenečku končí příliš dobře. Toto zklamání přetavil do prvního literárního pokusu, kde toto vypravování narovnává a mravenec umírá pod koly nákladního vozu Liaz, protože neumí dostatečně rychle přeběhnout silnici. O tuto svoji první práci záhy přichází, když mu ji na pastvě sežere koza. Od tohoto incidentu se nadále raději věnuje méně stravitelné poezii.

Oproti vrstevníkům rychleji dospívá, hlavně co se týče ochlupení a sexuálních tužeb. Dalo by se říct, že pubertální období Odpadovi dramaticky formuje myšlenky pro celý další život, stejně jako osrstění, které se nadále hojně rozrůstá. Někteří kamarádi si ho za to dobírají, ale ve skutečnosti mu závidí mužný zjev. Tom to však považuje za malicherné a v přestávkách mezi masturbací lepí papírové modely z ABC.

 

 Střední průmyslovou školou prochází za přispění osvícené části učitelského sboru, která se staví proti snahám konzervativních kolegů rebela vystrnadit. Díky rodinné farmě má během studií, polních prací a dojení krav dostatek času formovat hluboké filozofické teze, které zhusta uplatňuje ve své tvorbě. Díla „Suché z nosu“ a „Panbůh se dívá, jak duše blije“ jsou zářivým příkladem tohoto trendu, který již zůstává nedílnou součástí autorova díla. Rozervaný mladý filozof je smýkán hormony od literatury, přes hudbu a drama až k výtvarnému umění.

 Dráhu úspěšného hudebníka mu překazí hospitalizace na kožním oddělení, kde se pomocí zinkového oleje a sýrové vazelíny léčí ze svrabu. A poté se vrhá na dramatická díla. Neúspěšně.

 Povinná vojenská služba, kterou až na noční pomočování přečkal bez úhony, mu pomohla objevit kouzlo absurdních situací a také mu přinesla poznatek, že delší povídky se více hodí při nedostatku toaletního papíru. Povídku „ Bůh v přístavní krčmě“ musí napsat podruhé.

 Technická profese, které se věnuje celý život, probleskuje do některých jeho děl až s konstruktérskou přesností a detailem. Stejně jako většinou strohý naturalismus.  Úspěšný herec dětských představení, frontman hudební skupiny Idioti, autor mnoha talentů i nadále zůstává kopáčem, zedníkem a montérem ve zpoceném a špinavém tričku.  Do svých prací projektuje nejen sebe a život hormonálního štvance, ale i skutečné postavy ze svého okolí.

 Avšak myslet si, že Tomáš Vít je jednoduše Tomem Odpadem, je zavádějící. Stejně jako interpretovat pořád stejná jména vedlejších hrdinů jinak, než jen pouhou Odpadovou leností. Občas bývá neoprávněně nazýván mistrem povídek bez konce. Autor však jen odmítá akceptovat stereotypní představy, že povídka by měla mít nějaké vyvrcholení. Jeho představa kontinuálního děje (ač skrytého mimo rámec díla) lépe odpovídá realitě. Stává se tak sice otřelýmpřesto specifickým rysem jeho tvorby.